Luskouni představují evolučně jedinečný řád savců. Dříve byli díky svému neobvyklému vzhledu a způsobu života řazeni mezi jihoamerické pásovce, tyto dvě skupiny však nejsou příbuzné, pouze se v rámci evoluce vyvinuly k podobnému způsobu života. Ve skutečnosti jsou luskouni evolučně nejbližší šelmám. Je známo 8 druhů, z nichž 4 žijí v Africe a 4 v Asii.

Luskouni jsou převážně noční, skrytě žijící hmyzožravci živící se téměř výhradně mravenci a termity, k jejichž pojídání jsou výborně přizpůsobení – mají dlouhý lepkavý jazyk, dlouhé drápy a jejich tělo kryjí šupiny, které luskouny při lovu chrání před obranou jejich kořisti. Šupiny luskounů jsou tvořeny přeměněnými chlupy, a právě pro své šupiny jsou luskouni mezi savci zcela unikátní. Dorůstají velikosti 30-100 cm a váhy 2-35 kg. Některé druhy jsou přizpůsobeny šplhání po stromech, při němž využívají částečně chápavý ocas, jiné jsou pozemní. Některé druhy žijí v dutinách stromů, jiné v norách. Jsou to samotáři, kteří se setkávají jen za účelem rozmnožování. Zajímavostí je, že u většiny druhů samice vozí své mládě na kořeni ocasu. Šupiny mláďat jsou po narození měkké, ale poté začínají tvrdnout. Při obraně luskouni stočí své tělo do pevného klubíčka, v němž si ocasem kryjí hlavu a měkké břicho, které není pokryto šupinami, a je tak velmi zranitelné. Takto jsou schopni se ubránit i útoku lva, při obraně před pytláky je však tato strategie zcela neúčinná.

Ohrožení a ochrana

Ačkoliv jsou šupiny luskounů stejně jako například chlupy, drápy či nehty jiných živočichů tvořeny keratinem, především kvůli šupinám se luskouni dostali na pokraj vyhubení, neboť některé tradiční africké a asijské medicíny a kultury věří v jejich údajné léčivé či magické účinky. Kromě toho jsou luskouni i běžně konzumováni, ať jako tzv. „bushmeat“ (maso divokých zvířat) především v Africe či jako luxusní delikatesa v Asii. Ve vzrůstající míře dochází k jejich mezinárodnímu obchodu, a to stále více z afrických států, kdy cílovými zeměmi jsou nejčastěji Čína a Vietnam.

Dva africké druhy jsou na Červeném seznamu ohrožených druhů Mezinárodního svazu ochrany přírody IUCN vedeny jako „Zranitelné“ (Vulnerable), další dva africké a jeden asijský jako "Ohrožené" (Endangered) a tři asijské druhy jsou zařazeny dokonce mezi „Kriticky ohrožené“ (Critically Endangered). V roce 2016 byly všechny druhy luskounů přeřazeny do přílohy CITES I, což znamená, že mezinárodní obchod s luskouny či částmi jejich těl je zcela zakázán. I přesto však bylo podle odhadů za posledních 10 let upytlačeno přes milion luskounů. Každých 5 minut je tedy z divočiny uloven jeden luskoun.

Tito tajemní a málokomu známí samotáři jsou tak v současnosti považováni za nejvíce pašované savce světa.

Luskoun ostrovní (Manis javanica)

Luskoun ostrovní je dle Červeného seznamu ohrožených druhů IUCN jedním ze tří kriticky ohrožených druhů luskounů. Areálem jeho výskytu je jihovýchodní Asie od Myanmaru po Vietnam, Malajský poloostrov a ostrovy Sumatra, Jáva a Borneo. Žijí v rozmanitých typech prostředí, od primárního a sekundárního deštného lesa, přes savany a křovinaté oblasti až po plantáže a zemědělské oblasti v blízkosti lidského osídlení.

Stejně jako jiné druhy luskounů se i luskoun ostrovní specializuje na lov mravenců a termitů. Obývá nory, které buď hrabe sám pomocí svých mohutných drápů, nebo využívá nory vytvořené jinými živočichy. I přesto, že se pohybuje především po zemi, významná část jeho loveckých aktivit probíhá i na stromech, po nichž obratně šplhá i s pomocí svého ocasu.

Bylo odhadnuto, že luskoun ostrovní má tělo pokryto 900-1000 šupinami.

Vzhledem ke skrytému, převážně nočnímu způsobu života dosud nejsou známy odhady velikostí populací tohoto druhu, a je tak potřeba další výzkum. Rozsah mezinárodního obchodu s jejich masem a šupinami pocházejícího z Indonésie v posledních několika desítkách let však naznačuje, že zdejší populace luskouna ostrovního se dramaticky zmenšují.

Cíl projektu na ochranu luskounů na ostrově Sumatra v Indonésii:

Hlavním cílem projektu je redukovat ilegální obchod s luskouny a zmírnit úbytek jejich populací ve volné přírodě. Klíčovým nástrojem je stavba a provoz záchranného a rehabilitačního centra na Sumatře, kam budou moci být ve spolupráci s odpovědnými indonéskými úřady umístěni luskouni zabavení v rámci potírání ilegálního obchodu s chráněnými volně žijícími živočichy. V centru jim bude poskytována veterinární péče za účelem budoucího vypuštění úspěšně rehabilitovaných jedinců zpět do volné přírody. Dalším klíčovým pilířem projektu bude osvěta a vzdělávání s cílem snížit poptávku po luskounech a jejich šupinách. Projekt je zaměřen především (ne však výhradně) na luskouna ostrovního, který se na ostrově Sumatra přirozeně vyskytuje.

Pomoci ohroženým luskounům ostrovním můžete i vy, a to svou účastí v pátém ročníku charitativního běhu. Hlavní část výtěžku ze startovného, celých 80 %, bude věnována záchrannému programu Trenggiling Conservation Program. Výtěžek bude použit na výstavbu a provoz záchranného a rehabilitačního centra pro luskouny ostrovní a další ohrožená zvířata. Zbylá část výtěžku bude věnována Zoo Ostrava.

Příjemce: Trenggiling Conservation Program.

Pamatujete na 1. charitativní běh Zoo Ostrava? Běželi jsme pro Kukang, výtěžek ze startovného tehdy podpořil ochranu ohrožených poloopic outloňů váhavých na Sumatře v Indonésii. Před několika lety začali stejní ochránci přírody svou pozornost zaměřovat i na kriticky ohrožené luskouny ostrovní a rozhodli se na Sumatře, v lokalitě, kde působí, vytvořit také záchranný program pro luskouny. Asi před dvěma lety se tato myšlenka zhmotnila v počátky budování záchranného a rehabilitačního centra pro luskouny a vznik programu nazvaného Trenggiling Conservation Program (trenggiling znamená v indonéštině luskoun). Svou účastí na našem běhu podpoříte stavbu a provoz Trenggiling centra.