Loskuták je nejučenlivějším špačkem na světě. Všechny druhy loskutáků, stejně jako velká část papoušků nebo krkavců, začnou v zajetí imitovat okolní zvuky. Podle Karen Overallové z Islandské Univerzity Prince Edwarda to je evoluční adaptace na obrovské množství zvuků, které byli zvyklí slýchat v pralese. Loskutáci v přírodě jsou nejspíš schopni komunikovat mezi sebou nejen základní informace o potravě, predátorech nebo si zpívat během námluv, jsou ale schopni také imitovat jiné druhy ptáků, a tím je zmást – s největší pravděpodobností proto, aby jim nezabírali hnízdní dutiny nebo nesnědli pralesní ovoce. Tato vlastnost se ve zvukově chudším prostředí zajetí projevuje tím, že imitují každý zvuk, který slyší.
Toto se jim ale bohužel stalo osudným. Batačtí, mentawajští nebo niaští šamani používají vývar z loskutáků, pokud se některé z dětí místního kmene ne a ne rozmluvit. Když se potom, co šaman naordinuje 20 talířů loskutáčí polévky každý druhý den, dítě rozmluví, nikoho už nezajímá, že se možná rozmluvilo jen proto, že mu to zkrátka trochu déle trvalo. Všichni se o to více utvrdí ve své víře, že loskutáčí polévka léčí nemluvnost. Bohužel velká část tradiční medicíny, převážně pokud je ordinována živočišná medikace, je založena na odložené účinnosti podávané látky, tzn. Chvíli počkej - věř - a úspěch se třeba dostaví.
Pomůžete nám to změnit? Těšíme se na Vás na startu!