Ptačí pěvecké soutěže jsou jedním z nejpozoruhodnějších hobby v Indonésii. Říká se, že každý správný Javánec by měl mít rituální dýku, koně, manželku a pěvce v kleci. Bohužel toto hobby zatlačilo desítky druhů pěvců na hranici vyhubení. Tím, že neexistuje regulace pro soutěže s ptáky odchovanými v zajetí, pochází bohužel většina soutěžících ptáků z lesa. Soutěží se v různých disciplínách: kdo koho přezpívá, kdo vydrží déle nebo zkrátka jen kdo podle rozhodčích zpívá nejkrásněji. A nehraje se o diplomy nebo čokoládové medaile – ptačí pěvecké soutěže jsou obrovský byznys, kde se soutěží o statisícové odměny, nebo ve finálových rozezpěvech dokonce o automobily.
Jeden majitel loskutáka niaského si před lety vyzpíval ojetý Range Rover a dodnes s ním jezdí po ostrově, čímž bohužel motivuje další, aby z lesa vychytávali poslední zbývající loskutáky. Soutěže samy o sobě nejsou problém, ale jen ty s ptáky z odchovu – povolení pouze takových soutěží by mohlo zachránit budoucnost desítek kriticky ohrožených druhů. Snad se ochranářům ze skupiny odborníků IUCN na ochranu pěvců v budoucnu podaří tento sen splnit. Právě zoo by mohly mít klíčovou roli v ochraně pěvců, nejen protože podporují ochranářské aktivity, ale také protože odborníci ze zoo mohou pomoci s množením ptáků. A jelikož je svět založen na pravidlech nabídky a poptávky, tak ve chvíli, kdy chovatelé ptáků budou schopni nabídnout ptáky za nižší cenu, než jaké jsou náklady spojené s lovem ptáků v přírodě, lov rapidně ustane. V utopickém světě by řešením krize pěvců byla obří dotovaná množírna na pěvce, která by zkrátka jednou provždy zamezila lovu pro soutěže, a obří dotovaná pěvecká soutěž, v níž by chtěli soutěžit všichni, ale jíž by se mohli zúčastnit jen ti s prokázaným původem svého odchovaného ptáka.